Obecné informace

„Já jsem Vůdce karavany“, prohlásil černooký vousáč. „Jsem vládcem nad životem a smrtí každého, koho vedu. Neboť poušť je jako rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet...“  

(Paulo Coelho, Alchymista)

Je to bezpečné cestovat na Sahaře?

Největším nebezpečím, které na poušti hrozí, je uštknutí zmijí rohatou či štírem. Tito však v době, kdy se pořádají saharské výpravy,  přezimují. Žádná dravá zvěř, která by nás mohla během výpravy ohrozit, zde nežije. Každá turistická výprava na Saharu musí mít předem povolení od tuniské policie, která vyžaduje splnění všech bezpečnostních předpisů a sleduje výpravu na dálku. Na Sahaře jsou umístěny četnické stanice a naši nomádští průvodci mohou v nutném případě nejbližší z nich kontaktovat a požádat, aby přivolali helikoptéru, jenž dopraví pacienta do nemocnice. V souladu s ustanoveními Tuniského národního úřadu pro cestovní ruch z roku 2008 musí být saharští průvodci navíc vybaveni na cestu pouští satelitním GSM a GPS.


Jak se nomádi dokážou v poušti orientovat?

Průvodcem obyvatelů pouště je hlavně nebe, ve kterém dokážou číst jako v otevřené knize a najít vždy tu správnou cestu; v noci podle polohy hvězd a ve dne podle polohy Slunce. Karavana tak putuje po cestách, rozpoznatelných pouze pro nomády a lemovaných přírodními vodními prameny, díky kterým mohou postupně doplňovat své zásoby vody. Všechny cesty na poušti vedou od jednoho vodního zdroje k druhému; navzájem se u nich prolínají a protkávají tak poušť na způsob pavoučí sítě...

Kdo jsou nomádi?

Nomádi jsou kočovníci, jejichž hlavním zdrojem obživy je chov stád koz, ovcí a dromedárů.

Již ve starověku se Berbeři, původní obyvatelé dnešního Tuniska, Alžírka a Maroka, dělili na kočovné nomády a usedlé zemědělce. Během arabských výbojů se berberské kočovné kmeny postupně mísily s ostatními kmeny, které sem přicházely z Východu, usazovaly se v saharských oblastech na jihu Tuniska a přecházely z kočovného na polokočovný způsob života. Od 19. století zde žijí čtyři hlavní polokočovné kmeny: Mrazigové, Synové Jakuba, Adharové a Ghrib-Sabriové. Jejich obživou je kromě chovu stád i zemědělství v oázách, vedle kterých si postupně stavěli své kamenné příbytky a tak vznikly současné nomádské vesnice a městečka. Nejpočetnějším kmenem jsou Mrazigové, kteří sem přišli z Arabského poloostrova v době arabských výbojů. Podle tradice jsou to potomci muslimského světce Sidi Marzouga a jejich původ sahá až k proroku Mahometovi. Dnes sídlí v saharském městě Douz a tvoří téměř výhradně jeho 30.000 obyvatel. Postupně mezi nimi stoupá počet absolventů středních a vysokých škol, avšak bez ohledu na úroveň dosaženého vzdělání pro ně nadále zůstává samozřejmostí víceméně bravurně zvládat jízdu na dromedárech a na koních a umět se o tato zvířata náležitě postarat. Velké oblibě se u nomádů rovněž těší chov afrických chrtů "slugi", kteří se zde chovají už od starověku, jak o tom svědčí mozaiky z doby římské nadvlády.


Kdo je dromedár?

Dromedár je jednohrbý velbloud, který se vyskytuje v pouštích Sahary, Arabského poloostrova a Austrálie. Kromě dromedára patří k velbloudovitým savcům i dvouhrbý drabař, který se rozšířil v Asii a lama huanaco, která se vyskytuje v pohoří And, mezi Peru a Patagonií.  
V současné době žije ve světě asi 20 milionů dromedárů.

• Dosahuje vzrůstu 225 až 345 cm.
• Váží 300 až 690 kg.
• Je to výhradně býložravec.
• Dožívá se věku 25 – 30 let.
• Když vydává zvuky, tak bečí.
• Jeho srst může mít bílou, plavou, nazrzlou, hnědou až hnědočernou barvu.

Dromedáři, kteří žijí na Sahaře a na Arabském poloostrově nežijí divoce, i když se pasou volně na poušti. Všichni patří nomádům, pro které představují značný majetek a kteří s nimi postupně kočují z místa na místo, aby jim zajistili dostatek potravy. V Austrálii žijí naopak divoce ve volné přírodě. Lidé je sem dovezli ze saharské pouště jako tažná zvířata v době, kdy se zde stavěly železnice a poté, co splnili svůj úkol, je nechali odejít do australské pouště. 

 

Dromedár je symbolem karavan, korábem pouště. Díky němu se člověk již od starověku mohl odvážit do nejzazších koutů Sahary. Je opěvován v Bibli i v Koránu. V arabském světě je též symbolem volnosti, bohatství a síly. V rytmu jeho kroků vznikala arabská hudba a poezie. 
Při jízdě na dromedárovi můžeme mít pocit, že se kolébáme na vlnách, neboť patří k mimochodníkům; kráčí zároveň buď levou přední a levou zadní, nebo pravou přední a pravou zadní nohou. Vyznačuje se mimořádnou schopností čelit horku a žízni a dokázal se tak dokonale přizpůsobit životu na poušti. Díky svému hrbu, který není zásobárnou vody, nýbrž tuku, vydrží zůstat poměrně dlouho bez pití (v létě 2 týdny, v zimě i déle). Pak však dokáže vypít naráz i 30 litrů vody. Pro nomádské kmeny se stal cenným a neodlučným společníkem nejen jako dopravní prostředek po poušti. V pouštních podmínkách snadno dokáže přenášet těžká břímě, dá se zapřáhnout do pluhu k polním pracím, pomáhá nomádům čerpat vodu ze studně, drtit olivy na výrobu oleje a slouží jim i jako zdroj mléka, masa, tuku, vlny a kůže. Jeho trus používají nomádi jako topivo a někdy s ním hrají v písku domino. Je též neodmyslitelným společníkem při nomádských svatbách, neboť mu patří čest převážet nevěstu za doprovodu svatebčanů z jejího domova do domu ženicha. Nevěstu převáží ve zvláštní kukani zakryté pestrobarevnými přikrývkami a závoji, která se mu za tímto účelem upevní na hřbet.

Něco o Sahaře

Tunisko má rozlohu 162 155 km², z nichž zhruba polovinu zabírá Sahara.
Sahara je největší pouští na světě. Její celková rozloha je 8,5 milionů km² a je součástí deseti afrických zemí.

Při představě Sahary se nám obvykle vybaví písečné duny, palmové oázy a dromedáři.

Písečná poušť s přesypy (tzv. erg) však tvoří pouze 20 % Sahary, jinak je to kamenitá poušť (tzv. reg), aridní step, solná jezera a hornatá aridní pásma. Součástí Sahary jsou rovněž oázy datlových palem, které zabírají jednu tisícinu její celkové rozlohy. Nacházejí se pouze tam, kde je dostatek podzemní vody a nikde nevznikly samovolně, nýbrž díky houževnaté lidské práci. Ve stínu datlových palem pak obyvatelé oáz pěstují všechny další plodiny, které potřebují ke své obživě i k obživě svých domácích zvířat: zeleninu, ovoce, obilí, vojtěšku …..Je těžké si představit, že pod povrchem Sahary se dnes nachází největší zásobárna pitné vody na světě!

Na místě dnešní Sahary vládlo v počátku čtvrtohor horké tropické podnebí; svědčí o tom archeologické nálezy ostatků slonů, tygrů, hrochů, nosorožců a dalších zvířat, která potřebovala k životu savany, pralesy a nevysychající vodní zdroje. Ještě v mladší době kamenné byla Sahara pokryta bujnou vegetací a existovaly zde četné vodní toky, močály a jezera, typické pro vlhké a mírné podnebí. V té době se sem stěhovaly z Blízkého Východu různé kmeny, které zde poprvé začaly pěstovat pšenici, ječmen a kukuřici a chovat různá zdomácnělá zvířata.

Stává se, že nám naši saharští průvodci věnují malý hrot vytesaný z pazourku, který našli během výpravy v písku.

Saharská fauna

Nomádi nejsou jedinými obyvateli pouště. Výskyt různých živočichů zde úzce souvisí s výskytem vody a je vskutku úžasné, jak se dokážou přizpůsobit i velmi náročným klimatickým podmínkám. Gazelám někdy stačí kapky vody z orosených listů. Muflon si dokáže, když najde vodní zdroj, uložit v žaludku zásoby vody na několik dnů. Fenek je schopen, díky svým obrovským uším nastraženým jako radar, zachytit na poušti sebemenší zvuk a bleskurychle se ukrýt před hrozícím nebezpečím. Šakalí samice žijí se svými mláďaty ve společných norách a v případě, že některá z nich zahyne, ostatní samice se o její mláďata postarají. Na poušti rovněž žijí různí malí hlodavci, kteří slouží jako potrava různým dravcům, skřivanům, dropům a havranům. Na své dlouhé pouti z Evropy a nazpět se zde zastavují stěhovaví ptáci. Vyskytují se zde rovněž různí plazi, kteří se živí místním hmyzem (např.varani, ještěrky či tzv. pouštní ryby, tj. ještěrky, které vypadají jako malé rybky se čtyřmi nožičkami a dokážou se bleskurychle ponořit do písku, aby v něm ulovily brouka vrubouna). Štíři a zmije růžkaté, jež jsou v létě na Sahaře běžným zjevem, po dobu zimních měsíců přezimují ve svých úkrytech pod zemí. V létě tráví většina živočichů přes den v úkrytu a vylézá z něj v noci, aby si našla potravu. Všude můžeme potkávat termity a mravence, kteří si vystačí s malým množstvím vody i potravy a nespočetný létající hmyz jako vosy zednice, sršně, vážky, motýli, ovády … Dříve zde žili i pouštní lvi, leopardi a pštrosi, které dosud nomádi opěvují ve svých baladách o hrdinských činech nomádských lovců a válečníků...

Saharská flora

I v písečné části Sahary jsou místa, kde po celý rok rostou akácie, tamaryšky, nízké zakrslé keře a trsy nízkého porostu, sloužící jako potrava velbloudům a stádům koz a ovcí, které zde kočovné nomádské kmeny chovají od nepaměti. Na jaře zde vyrůstají přímo v písku různobarevné květy a rostliny, které bývají někdy pro naše dromedáry skutečnou pochoutkou. Datlové palmy rostou pouze v oázách, kde je pro ně dostatek podzemní vody.

Máme-li štěstí, můžeme najít v písečné krajině i pouštní růže, krystalové útvary síranu vápenatého, které vznikají postupným vypařováním vody poté, co byla překročena meze rozpustnosti.